Květen 2011

Život

31. května 2011 v 23:50 | Skalák

Život je boj, ale stojí za to !!!!!!!!!!!!!!!!!!!


Smrťák

31. května 2011 v 11:39 | Skalák

Budoucnost ???

28. května 2011 v 14:37 | Skalák

V tomhle (Ne)právním státě žádnou nevidím !!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Chtělo by to defenestraci, nebo převrat a všechny zloděje z vlády vyhodit na dlažbu, ať zkusej žít s platem do 10000 kč, jako většina české populace.!!!!!!


Okres Semily

28. května 2011 v 12:49 | Skalák

Památníky revolučních tradic a dělnického hnutí

Horní Branná : Rodný dům čp. 27 Josefa Šíra, krkonošského spisovatele a bojovníka za sociální práva v Podkrkonoší.
Chuchelna : Místo ozbrojeného povstání v květnu r.1945, které bylo signálem k povstání 3.5.1945 v celém Podkrkonoší.
Jablonec nad Jizerou : Rodný dům Pavla Metelky, ved. funkcionáře KSČ v sev. Podkrkonoší, popraveného v r.1942.
Rokytnice nad Jizerou : Ohnisko vzbouření dělníků r.1839, první rozbíjení textilních strojů v Grosmanově továrně.
Rovensko pd Troskama : Místo narození Vratislava Šantrocha, předního komunistického novináře.
Semily : Rodný dům čp.160 Stanislava Brunclíka, předního komunistického novináře.
: Rodný dům spisovatele Ivana Olbrachta.
: Dělncký dům, hmotný doklad dělnického hnutí na Semilsku.
Valteřice : Rodný dům čp. 18 Josefa Hrubého, zakladatele KSČ na Jilemnicku.
Petruškovy Vrchy u Vysokého nad Jizerou : Dějiště památnývh táborů Podkrkonošského lidu 1868.

Významné kulturní památky a lidová architektura

Dolánky u Turnova : Dlaskův statek, jedna z nejvýznamnějších lidových architektur z r.1794, typická stavba Pojizeří.
Hrubá Skála : Zámek, významný komplex rozlehlého středověkého hradu, upraveného v renesanci, baroku a romantických slozích s barokním mostem a plastikam.
Horní Branná : Zámek, jedna z nejkrásnějších renesančních architektur.
: Plátenický dům čp. 74, první faktorství lněného plátna, významná technická památka.
: Mausoleum, první novorománská architektura inspirovaná románskou architekturou benátského okruhu.
Jilemnice : Zámek, významná renesanční architektura zachovaná v hodnotné novorenesanční přestavbě.
: Radnice, jedna z umělecky nejhodnotnějších architektur města, klasicisní stavba.
Kruh : Dům, Ve dvoře čp.1, ojedinělá stavba lidové roubené architektury podkrkonošského typu.
Lomnice : Soubor roubených staveb, Karlovo náměstí.
Paseky nad Jizerou : Písmacká škola,, Zapadlých vlastenců´´ a další roubené stavby.
Syřenov : Zřícenina hradu Kumburku, typický útvar gotického hradu, dnes charakteristická dominanta krajiny.
: Zřícenina hradu Bradlec, ojedinělý typ vrcholně gotického hradu, doklad osídlení krajiny.
Turnov : Hrad Valdštejn, ojedinělý komplex raně gotického hradu z 13. století.
: Státní zámek Hrubý Rohozec, významný středověký hrad s vysoce hodnotnými úpravami pozdní gotiky, renesance a empíru.
Troskovice : Hrad Trosky, jeden z nejkrásnějších pozdně gotických hradů, charakter. krajová dominanta Českého ráje.
Vysoké nad Jizerou : Zřícenina hradu Nístějka, gotický hrad, součást středověké pohraniční pevnostní soustavy.

Přírodní rezervace a Krasové útvary

Chráněná krajinná oblast : Krkonošský národní park
: Český ráj
: Jizerské hory, ...Paseky nad Jizerou
Státní přírodní rezervace : Kotelní jámy
: Na hranicích, ...Dolánky u Turnova
: V bažinách, ...Vítkovice v Krkonoších
: Riegrova stezka, v údolí Jizery u Semil
: Skalní města v Českém ráji
: Arboretum, u Hrubé Skály
: Kozákov
Krasové útvary : Krasové jeskyně v Bozkově

Co je potřeba

27. května 2011 v 23:19 | Skalák

Chce to alespoň jeden dobrý skutek denně, jsme přece lidi...!!!!!


Lidé a zvířata

26. května 2011 v 20:56 | Skalák

Lidé se vzájemně přivádějí do situací, v nichž jednají jako zvířata !!!


Takhle bych si představoval budoucnost...Československo

26. května 2011 v 18:07 | Skalák
ČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovenskoČeskoslovensko

Beersatero, Pivní desatero

26. května 2011 v 17:01 | Skalák+část převzato
Beersatero

- Alkohol je povolen v jakémkoliv množství a kteroukoliv denní i noční hodinu (dej si sem tam i něco nealko)
- Pokud slíbíš, že ráno vstaneš, neožer se tak, abys to nemohl splnit
- Netahej na čundr problémy mezi ženami
- Někdy i něco sněz
- Při požití většího množství alkoholu a následných problémech s chůzí je pochod nebezpečnými místy zakázán
- Deštník na čundr nepatří
- Pokud tě chytne prudící nálada, jeď domů, nebo ji běž sám přečkat do hlubokého lesa
- K pivu nikdy nemíchej víno a kořalku najednou, ve většině případu ti bude zle a můžeš někoho poblít
- Jako patriot pij česká a slovenská piva, stejně je máme nejlepší na světě a né nějaké patoky z ciziny
- K pivu a alkoholu nikdy neber žádné léky a drogy, neboť následky můžou být katastrofické

Diplom 2. místo

23. května 2011 v 11:03 | Skalák

Básnička o Bicanovi

20. května 2011 v 14:26 | Skalák, doc.dr. Jiří Veselý

Jako kávu nosí pingl, tak vymetal Bican vingl,

jak had od přírody syčí, tak žongloval Bican s míči,

jako pavouk snuje sítě, tak trhával Bican sítě,

jako hřebík mívá špičku, tak dovedl Bican kličku,

pro Bicana nebyl problém, střílet placírkou či bodlem,

rány z dálky, blízka, kličky, poslat Vlastu do uličky,

střílet, nahrát a tak dál, Bican fotbalu byl král.


Velkoplošná chráněná území ČSR

17. května 2011 v 12:37 | Skalák
  1. Český ráj (1955)

  2. Moravský kras (1956)

  3. Šumava (1963)

  4. Krkonošský národní park (1963)

  5. Jizerské hory (1967)

  6. Orlické hory (1969)

  7. Jeseníky (1969)

  8. Žďárské vrchy (1970)

  9. Český kras (1972)

  10. Labské pískovce (1972)

  11. Beskydy (1973)

  12. Slavkovský les (1974)

  13. České středohoří (1976)

  14. Lužické hory (1976)

  15. Kokořínsko (1976)

  16. Pálava (1976)

  17. Podyjí (1978)

  18. Křivokládsko (1978)

  19. Třeboňsko (1979)

  20. Bílé karpaty (1980)

  21. Blaník (1981)

Národní parky a chráněné krajinné oblasti nám poskytují poučení, poznání přírodních zákonů, i možnosti turistiky a rekreace. Od roku 1955 (do r. 1981) jich bylo vyhlášeno v ČSR již 21.

Naší ohleduplnost a ochranu si však zaslouží i ostatní příroda.


Zmizelé fotky a obrázky

17. května 2011 v 9:37 | Skalák

Chci se zeptat, jestli někdo neví, kam zmizely všechny fotky nebo proč se obrázky na Blogu nezobrazují a nejdou ani nahrát ....????????


Odvrácená strana sportu

17. května 2011 v 1:24 | Skalák, převzato

Odvrácená strana sportu - příběh pádu nejstaršího fotbalového klubu


Popřej sešívaně

17. května 2011 v 1:05 | Skalák, převzato (Slávie)

Popřej sešívaně

Popřejte svým blízkým přímo na zápase!!!


Svým blízkým, kamarádům nebo známým můžete nyní popřát i přímo v Synot Tip Areně v Edenu na domácím zápase. Sešívané přání můžete věnovat k narozeninám, svátku, výročí nebo jen tak pro radost. Text s přáním plus fotografii oslavence nám pošlete e-mailem, o zbytek se postaráme my! Text, který nám zašlete, přečte hlasatel před zápasem a soubežně se na velkoplošných obrazovkách objeví i fotografie dotyčného oslavence s vaším přáním.

Jak postupovat?
Zájemce o tuto službu zašle SMS na telefonní číslo 900 11 50 ve tvaru SKS PRANI. Cena této SMS je 50 korun (manipulační poplatek). Na váš mobil obdržíte kód a další potřebné informace.

Tento kód napište do předmětu e-mailu. Do e-mailu vložte také jako přílohu fotografii ve formátu JPG ve standardní kvalitě (nikoliv MMS) a samozřejmě napište text s vaším přáním, nejlépe do těla e-mailu. Text může obsahovat maximálně 500 znaků včetně mezer.

Přání s fotkou odešlete na e-mail prani@slavia.cz

Kvůli umístění na velkoplošné obrazovky je lepší zaslat rozměr fotografie na šířku!


Před zápasem hlasatel oslavenci popřeje a na velkoplošné obrazovce se objeví fotografie s vaším přáním.

Pokud tento oslavenec bude mít narozeniny přímo v den zápasu, tak dostane malou pozornost také od Slavie. Dárek si bude moci vyzvednout na VIP recepci Slavie po skončení příslušného zápasu (je třeba se prokázat občanským průkazem nebo jiným dokladem totožnosti).

Uzavírka zasílání přání je vždy den před domácím zápasem, konkrétně ve 23:59 hodin. Například: Pokud chcete popřát vašemu blízkému na zápase Slavie s Příbramí (pondělí 16. května od 18:30 hodin), tak je třeba přání zaslat nejpozději do neděle 15. května do 23:59 hodin. Od pondělí 16. května (00:00 hodin) se budou přijímat SMS, které budou zveřejněny v dalším nejbližším domácím zápase Slavie. Cena jedné SMS je 50 korun včetně DPH (manipulační poplatek). Službu technicky zajišťuje ATS, www.premiumservices.cz

Slavia si vyhrazuje právo nezveřejňovat přání s vulgárními či erotickými texty a fotografiemi bez nároku na vrácení manipulačního poplatku.

Hráčské legendy - statistika

17. května 2011 v 0:47 | Skalák, převzato
Nejvíce zápasů odehráli v dresu Slavie Vlastimil Kopecký (953 zápasů), František Veselý (920 zápasů) a Bohumil Smolík (772 zápasů).
Nejvíce branek za Slavii nastříleli Josef Bican (1031 gólů), Jan Košek (819 gólů) a Vlastimil Kopecký (715 gólů). Čest jejich památce!

Historická esej

17. května 2011 v 0:33 | Skalák, převzato

Historická esej

první klubovna fotbalové SlaviePoslední desetiletí devatenáctého století bylo obdobím velkého národnostního rozmachu a v jeho počátcích byli v čele pokrokových snah i mladí lidé sdružující se v Literárním a řečnickém spolku Slavia.
Z dostupných pramenů zjišťujeme, že 2. listopadu 1892 se konala v Kulichově domě na Karlově náměstí v Praze Valná hromada uváděného spolku, kde byl studenty předložen návrh na zřízení cyklistiského odboru. Návrh byl po bouřlivé diskuzi schválen a odbor nazván Akademiský cyklistický odbor Slavia, zkratka ACOS. Na Valné hromadě tohoto odboru 23. listopadu 1892 byl prvním předsedou zvolen lékař Václav Kubr. V tomto období se členové odboru zúčastňují cyklistických závodů a V. Kratochvíl získává v roce 1892 16 cen.
V počátcích slávistického sportování bylo tedy kolo a sport byl provozován na cvičišti Klubu velocipedistů Blesk na Žižkově a později na K.Č.V. Žižkov.
Dne 14. října 1894 však byl Literární a řečnický spolek Slavia policejně rozpuštěn, i jeho odbory, z důvodu "opakované a neustávající protistátní činnosti většiny studentské mládeže".
Členové rozpuštěného spolku se scházeli dále a uvažovali o ložení nového studentského klubu.
Rakouské úřady povolily začátkem května 1895 studentu mediciny Jaroslavu Hausmanovi ustavení "Sportovního klubu Slavia" na základě předložených stanov. Ustavující schůze se uskutečnila v restauraci u Brejšků, stojí dodnes vedle obchodního domu Máj, dne 31. května 1895. Podle dochovaného "Protokolu" z této schůze byl SK Slavia schválen jako nástupce ACOS, byly schváleny Stanovy klubu, členský měsíční příspěvek a zvolen výbor. Prvním starostou se stal pan Ankrt. V závěru tohoto protokolu je první zmínka o symbolech SK Slavia s tím, že návrh na kroj (dres) a odznak bude projednán na první výborové schůzi.

Kroj, znak a vlajka

Oxford - Slavia, 28. 3. 1899Na první výborové schůzi byly odsouhlaseny klubové slovanské barva červená a bílá s odůvodněním, že:
- bílá barva je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, kde protivník není nepřítel, ale uznávaný soupeř,
- červená barva je symbolem srdce, které vkládáme do svých zápasů.
Při schvalování kroje-dresu na dvě poloviny bílé a červené barvy byla přidána do bílé plochy dresu červená pěticípá hvězda hrotem dolu, která představuje stále novou naději povznášející mysl a sílící ducha i v obdobích nezdaru a neúspěchu.
Odlišné sešívané poloviny bílá a červená ukazují, že žádný člověk, žádná věc nemají jen jednu stránku a že je nutné nalézt soulad mezi vůlí a citem, mezi silou a technickou jemností, mezi nadšením a zklamáním. Veselá nápadnost tohoto spojení svědčí o tom, že sport se musí pěstovat s bezprostřední upřímnou radostí, která přináší uspokojení na hřisti i za barierami.
K tomuto kroji-dresu příslušela i červená čapka.

Odznak

klubu byl pak schválen kulatý s bílým okrajem, ve kterém byl zlatý nápis v horní polovině "Sportovní klub", v dolní polovině pak "v Praze". Uprostřed odznaku je zlaté cyklistické kolo, prvním sportem ve Slavii byla cyklistika, které vodorovně přetíná stužka v barvách bílá, modrá a červená se zlatým nápisem "SLAVIA". Nad stužkou v horní polovině kola jsou tři lístky lípy, slovanského stromu, pod stužkou pak lístky dva.
Vlajka klubu pak byla červená pěticípá hvězda hrotem dolu v bílém poli a byla používána při závodech a utkáních na domácím hřišti, ale i při zápoleních na českém venkově.

Football

Slavia v roce 1903Zájem členů se mimo cyklistiky orientuje i na nový sport, který se v Praze rychle rozlišuje, na football.
Dne 21. ledna 1896 na Valné hromadě klubu se ustavuje odbor footballový, který je vydatně posílen studenty malostranského gymnázia Frejou a Moučkou a gymnázia z Křemencovy ulice Benetkou, Heinzem, Horáčkem a Presslerem.
Tím je dán základ pro důstojné provozování tohoto sportu, který vrcholí dne 25. března 1896, kdy byl sehrán první zápas na Císařské louce v tradičních červenobílých dresech používajících se dodnes. Slavia tehdy vyhrála nad A.C. Praha 6:0. První sestava zněla: Semanský - Hlavička, Strádal - Nedvěd, Benetka, Štěpán, Moučka, Zahrádka, Freja (kapitán), Heuschneider a Pressler. První mezinárodní zápas hraje Slavia již na Letné dne 8. ledna 1899 proti Berlínu s výsledkem 0:0.
Vzestup kopané ve Slavii v té době je patrný i na mezinárodním poli, zejména od roku 1903, kdy do mužstva přišel legendární střelec Jan Košek, který do roku 1913 nastřílel 804 branek. Jeho umění spočívalo ve vrozené rychlosti a pamětníci uváděli, že hráč s tak prudkou střelou již na našich hřištích nehrál.
Sestava té doby byla neměnná a na hřiště, které mělo již dřevěnou patrovou tribunu, Slavia nastupovala ve složení Hejda - Krummer, Veselý - E. Benda, Hrabě, Macoun - Baumruck, J. Benda, Malý, Košek a Vaněk. Výkonnost mužstva ještě vzrostla na mezinárodní extratřídu příchodem skotského trenéra Johny Williama Maddena (nar. 11. 6. 1865, zemř. 17. 4. 1948 v Praze), který Slavii trénoval až do roku 1930, plných 25 let. Pod jeho vedením Slavia 438-krát vyhrála, 64-krát prohrála a 96 utkání skončilo nerozhodně.
Jedním z vrcholů počátků kopané je výhra 19. května 1906 před 4 000 diváky nad prvoligovým profesionální klubem Southampton 4:0, třemi brankami Koška a jednou Malého, a o deset dní později remíza se skotským Celtic Glasgow 3:3.
Výkonnost mužstva té doby je znamenitá a z domácích soupeřů jí porazí až SK Smíchov dne 21. března 1909, tedy domácí klub po 12 letech...

Mistři

Slavia proti Čechii Karlín (6. 10. 1923)Devět hráčů Slavie je v základní sestavě Čech na amatérském mistroství Evropy 1911, kde Čechy porážejí Francii 4:11 a poté Anglii 2:1 a stávají se tak mistry.
Do vypuknutí I. světové války je nutné zaznamenat, že Slavia vyhrála Pohár dobročinnosti - Charity Cup v letech 1906, 1910, 1911 a 1912 a v roce 1913 Mistrovství ČSF I. třídy.
V době I. světové války byl mezinárodní styk přerušen a na domácích hřištích většina družstev hraje s náhradníky. Slavia v roce 1915 bez ztráty bodu vyhrává Válečné mistrovství. V té době je základní sestava: Hlaváček - Janko, Marway - Loos, zajíček, Waldheger - Hájek, Bělka, Šubrt, Prošek a Husák.
Po skončení války vyhrává Slavia v roce 1918 Středočeskou první třídu a to již se v sestavě objevují veličiny jako Vaník (přišel ze Sparty) , Ráca , Holý, Kovařovič, Šroubek.
Od roku 1925 se hraje mistrovsky liga a prvé ligové utkání vyhrává Slavia dne 1. března v Libni 9:3 v sestavě: Štaplík - Protiva, Nytl - Plodr, Pletich, Hliňák - Šoltys, Štapl, Vaník, Silný a Kratochvíl. Následně do mužstva přicházejí: fenomenální brankář mezinárodní třídy František Plánička, střelec František Svoboda, dravý útočník Antonín Puč, záložník Vodička, tvdý Ženíšek. Toto velmi silné mužstvo vyhrává ligu v letech 1930, 1933, 1934 a Pohár středočeské župy v letech 1922, 1926, 1927, 1928, 1930 a 1932.
Rok 1934 přináší Čs. fotbalu veliký úspěch na mistrovství světa v Itálii, kde ČSR ve finále prohrává s domácími 2:1. V sestavě je osm slávistů: Plánička, Ženíšek, Čambal, Krčil, Junek, Svoboda, Sobotka a Puč.
V následném období vyhrává Slavia ligu v letech 1935 a 1937 a Pohár v roce 1935. V mužstvu již stabilně hrají: Vytlačil, Horák, Průcha, Truhlář, Daučík, Jezreba, Nožíř a Vacek.

Josef Bican

Josef BicanVýkonnost mužstva se ještě zvýšila příchodem Josefa Bicana z vídeňské Admiry na podzim roku 1937, s nímž Slavia vyhrála následující rok Středoevropský pohár, když postupně vyřadila Beogradski, Ambrosianu, Genovu a ve finále pak Ferenszvaros Budapest 2:2 a 2:0. Ve finálových zápasech hráli: Bokšay - Černý, Daučík I . - Průcha, Daučík II. (Nožíř), Kopecký - Horák (Vacek), Šimůnek, Bican, Vojta Bradáč a Vytlačil.
Josef Bican ve Slavii působil v letech 1937-48 a posléze 1953-56. Se Slavií získal 5-krát ligový primát a nastřílel 447 ligových branek. Byl v ČSR 10-krát nejlepší ligový střelec (v Rakousku 2-krát) za což byl v lednu 2001 ohodnocen jako střelec století před Pelém a Romariem.
V období II. světové války měla Slavia velmi silný celek, kde vynikl atomový útok na čele s Bicanem. Slavia vyhrála ligu v letech 1940, 1941, 1942 a 1943, pohár pak v letech 1941, 1942 a 1945. V mužstvu hrají noví hráči: Finek, Luka, Holma, Antonín Bradáč, Hemele, Vycpálek, Říha, Trojan, Hanke a Hampejs. V posledním válečném ročníku 1943-44 vytvořila Slavia střelecký rekord docílením 131 branek.
V poválečném období vyhrála Slavia ligu ještě v roce 1947 s dalšími novými hráči: Kabíček, Kocourek, Vlk, Ipser, Buchta, Pajkrt, Žďarský a v podzimní části ligy roku 1948 vedla, ale soutěž z důvodu jaro-podzim se anulovala.
V roce 1948 v důsledku změny politického systému dochází ke slučování jednot a oddílů, Slavia se slučuje s TJ Sokol Praha 7 pod název Sokol Slavia. Významné příchody té doby do Slavie jsou reprezentanti Trnka, Hlaváček a Jonák. Citelné odchody jsou však Bican a Buchta do Vítkovic a Kocourek do Zlína.

Dynamo Slavia

Slavia v netradičním dresu - Dynamo SlaviaÚstup ze slávy slávistické kopané vrcholí neúspěchem v roce 1951, kdy se Slavia umisťuje na 11. místě ligové tabulky, což znamená sestup. Po roce stráveném v Přeboru Prahy, II. liga tehdy nebyla, se Slavia vrací do nejvyšší soutěže, když vyhrála kvalifikaci s mužstvy: K. Varů, Č. Budějovic, Plzně a Rodnice. V tomto období mužstvo dosahuje průměrných výsledků.
Dne 27. září 1953 otevírá v Edenu nové hřiště, ještě pod názvem Dynamo Slavia; v roce 1950 jí hřiště na Letné bylo zrušeno z důvodu výstavby pomníku Stalina.
Z nových hráčů té doby je nutné uvést: Štádlera, Štěpána, Trubače, Kareše, Fiktuse, Urbanovi, Jelínka, Hubálka a Andrejkoviče.

Sešívaní

Slavia se vrací z jihoafrického zápasu, říjen 1956V roce 1955 při velikonočním turnaji mužstvo Slavie nastupuje opět po delší době ve svých tradičních sešívaných dresech. Následující rok pořádá Slavia zájezd do Afriky, kde 5-krát vyhrává a pouze jednou je poražena. V mužstvu již hrají: Hildebrand, Pešek, Lála, Nepomucký, Vlasák a Nedvídek. Slavia výkonnostně stoupá a v roce 1959 zaujímá již třetí příčku ligové tabulky.
Radost však trvá krátce. Slavia sestupuje do nižší soutěže v ročnících 1960-61 a 1962-63, když obsadí vždy poslední 14. příčku.
Druholigová kapitola 1963-64 je v historii slávistické kopané zapsána černým písmem, neboť se nehraje o postup, ale o záchranu ve II. lize. Krize vrcholí. Světlým jevem té doby je hráč Jan Lála, který reprezentuje ČSR na MS v Chile v roce 1962, kde obsazujeme druhé místo za Brazílií. Tento hráč také hraje v roce 1964 za mužstvo Evropy.
Nedobrá situace nedá spát věrným příznivcům Slávie a prostřednictvím umělců zakládá v roce 1964 Odbor přátel Slavie. Dne 18. září téhož roku je docílena změna názvu z Dynama na TJ Slavia.
Odbor přátel pomáhá sehnat nové hráče: Kadrabu, Píšu, Veselého, Šindeláře, Berana, Ledeckého a mužstvo je konsolidováno. Vyhraje II. ligu v letech 1964-65, když v Praze před 42 000 diváky (rekord II. ligy) vyhrává nad Plzní 4:1.
K získání titulu mistra v následujícím ročníku chybí Slavii jedniný bod. V posledním utkání doma však prohrává s Interem Bratislavou 0:1 a na skóre končí třetí. Na utkání se Spartou na Strahově je přítomno 50 000 diváků a na výsledku utkání 2:2 se podílí sestava: Ledecký - Lála, Hildebrand, Smolík - Beran, Nepomucký - Veselý, Kadraba, Šindelář, Píša, Uldrych.
V roce 1967 podniká Slavia cestu kolem světa, když během 44 dnů sehraje 16 zápasů a absolvuje 65 000 kilometrů, když navštíví Ameriku, Nový Zéland, Austrálii, Honkong, Singapur a Jižní Indii.

TJ Slavia

Slavia na jaře 1969Další období představuje průměr, dochází ke střídání trenérů (za období 1968-72 jich bylo sedm), stejně tak i hráčů (v letech 1970-71 se jich vystřídalo 28). V té době jsou opory mužstva: Kopecký, Hamár, Mareš, D. Herda, Luža, Klimeš, Cipro, Zlámal, Stárek. K významné události dochází v červenci roku 1973, kdy patronát nad Slavii přebírá národní podnik Inženýrsko průmyslové stavby a situace se stabilizuje.
Koncem roku 1974 zahájí Slavia zájezd do střední a jižní Ameriky, kde sehraje 10 zápasů.
V ročníku 1975-76 opět chybí jeden bod k titulu, když prohrává na Slavanu Bratislava v posledním zápase 0:2.
Na Mistrovství Evropy v Jugoslávii v roce 1976 získává ČSR titul mistra a ze Slavie jsou v kádru Biroš, D. Herda a Veselý.
Ve Slavii se stále více prosazují noví hráči: Grospič, Segmüler, Jebavý, Lubas. Rok 1979 je významný nejvyšším počtem sehraných utkání za rok za dobu své existence, sice 88. V následující sezóně končí ve Slavii svoji činnost František Veselý (1965-80), který je rekordmanem v počtu sehraných ligových zápasů, 404.
V osmdesátých letech představuje Slavia pouze průměr tabulky, 6.-7. místo v lize, vyjímku tvoří řočník 1984-85, kdy byla Slavia třetí. V těchto letech kádr tvoří hráči: Nachtman, Jarolím, P. Herda, Pešice, Hotový, Petržela, Knoflíček, Kubík, Janů, Řehák, Kuka, Beránek.
Změna politických poměrů umožní Slavii změnu názvu. V únoru 1990 se vrací k názvu SPORTOVNÍ KLUB SLAVIA.

SK Slavia

Následující rok znamená vzestup z průměrnosti díky mecenáši panu Korbelovi, který financuje kopanou získáním nových kvalitních hráčů: Suchopárek, Rusňák, Juraško, P. Berger, Tatarčuk, Binič, Nečas a Lerch. Přicházejí dorostenci Bejbl, Šmicer a P. Novotný a rázem má Slavia mužstvo, které hraje o mistra. Bohužel se tomuto mužstvu nepodařilo prosadit na mezinárodní scéně, ani získat mistrovský titul, a řada hráčů po překvapivém odchodu pana Korbela odchází ze Slavie. V roce 1995 a 1996 se podařilo ztráty zacelit příchody Stejskala, Kozla, Šmejkala, Vágnera a Poborského. Slavia konečně v roce 1996 získala mistrovský titul a účastí v semifinále poháru UEFA ve stejném roce začala psát novou etapu svých dějin.
Po Mistrovství Evropy 1996, na kterém ČR obsadilo druhé místo, odchází hráči Slavie šířit dobré jméno klubu do zahraničí (Šmicer do Lensu, Bejbl do Atletiky Madrid, Suchopárek do Strasburku a Poborský do Manchester United, rok před tím odešel P. Berger do Borusie Dortmund).
Nově příchozí hráči Ulich, Ašanin, Horváth vyhrávají v roce 1997 Pohár ČMFS, což zopakují i v roce 1999.
Od roku 1995 Slavia vyřadila v evropských pohárech mužstva jako: Sturm Graz, Freiburg, Lugano, Lens, AS Řím, FF Malmö, Luzern, OGG Nice, Schalke 04, Vojvodinu N. Sad, Grasshoppers Curych, Steaua Bukurest, Udinese, AB Kodaň, OFI Krétu, NK Osijek. Na těchto úspěších se podíleli další hráči: Černý, Dostálek, Vlček, Rada, Zelenka, bratři Doškové.

Sezona 2007/2008 - Sezona splněných přání

Slavia na jaře 1969 12. července 2007 se do Slavie po jedenáctiletém angažmá v zahraničí vrátil Vladimír Šmicer - stříbrný medailista z mistovství Evropy 1996, vítěz Ligy mistrů UEFA a držitel řady dalších sportovních úspěchů. Slavia vůbec v létě 2007 nebývale posilovala. Do týmu přišli Ladislav Volešák, František Dřížďal, Zdeněk Šenkeřík, Mickael Tavares, Tijani Belaid, Ondřej Šourek, Erich Brabec, Martin Vaniak a Milan Ivana. Během podzimu přišli ještě Daniel Pudil a Theodor Gebre Selassie. 29. srpna 2007 Slavia poprvé v historii postoupila do základní skupiny Ligy mistrů UEFA. V cestě jí stál sebevědomý Ajax Amsterdam. Ze hřiště soupeře si Slavia přivezla vítězství 1:0, když proměnil pokutový kop David Kalivoda. Před vyprodaným strahovským hledištěm porazila sebevědomý Ajax díky dvěma trefám kapitána Stanislava Vlčka 2:1 a poprvé v historii postoupila do základní skupiny Ligy mistrů UEFA. Slavia si ve svém premiérovém účinkování v nejprestižnější klubové soutěži světa připsala jednu výhru (Slavia Praha - Steaua Bukurešť 2:1), dvě remízy (Slavia Praha - Arsenal 0:0, Steaua Bukurešť - Slavia Praha 1:1) a tři prohry (Sevilla - Slavia Praha 4:2, Arsenal - Slavia Praha 7:0, Slavia Praha - Sevilla 0:3). Ve skupině Ligy mistrů UEFA skončili červenobílí na třetím místě, které je posunulo do jarní části Poháru UEFA. Finanční zisk z Ligy mistrů UEFA znamenal pro Slavii 208 miliónů korun. Na podzim 2007 Slavia po čtrnácti letech dobyla Letnou. V derby s pořadovým číslem 266 porazila 8. října Spartu 2:0. Ve 3. kole Poháru UEFA se Slavia na jaře utkala s Tottenhamem Hotspur, na Strahově slávisté prohráli 1:2, na White Hart Lane remizovali 1:1. 7. května 2008 se Slavia vrátila domů do nového stadionu v Edenu. Stadion otevřelo slavnostní exhibiční utkání s týmem Oxford University Association Football Club, které bylo reprízou legendárního souboje, který se odehrál 28. března 1899. 17. května 2008 v posledním 30. kole I. Gambrinus ligy před vyprodaným hledištěm v Edenu remizuje Slavia s Jabloncem 2:2 a stává se Mistrem ligy. Titul Mistra ligy získává Slavia po dvanácti letech. Pro Vladimíra Šmicra je to druhý mistrovský titul se Slavií. Ten první získal se Slavií v roce 1996.

Obhajoba titulu po 66 letech!

Slavia na jaře 1969Mistrovský pohár zůstává po sezoně 2008/2009 opět v Edenu! 18. května Slavia obhájila po šedesáti šesti letech mistrovský titul! Svěřenci trenéra Karla Jarolíma se stali mistry Gambrinus ligy dvě kola před koncem soutěže. Rozhodující náskok slávisté získali po výhře nad Viktorií Žižkov 3:1. Po třicátem kole měla Slavia na svém kontě 62 bodů, s odstupem šesti bodů skončila na druhém místě Sparta Praha.
Na podzim 2008 se Slavia jako jediný český zástupce kvalifikovala do evropských pohárů. Přes rumunský celek Vaslui postoupila do skupiny Poháru UEFA. V Edenu se utkala s týmem anglické Premier league Aston Villou a bundesligovým Hamburkem. Na venkovní zápasy zavítala do Žiliny a do Amsterdamu.
6. října 2008 Slavia po roce opět vyplenila Letnou! Ve 268. derby porazila Spartu 4:1. Hrdinou zápasu se stal Vladimír Šmicer, který vstřelil úvodní a třetí slávistickou branku. Dalšími střelci byli Mickael Tavares a Zdeněk Šenkeřík.
Nejlepším střelcem podzimní části Gambrinus ligy se stal Tomáš Necid s jedenácti brankami.
Fotbalisté Slavie si připsali historický úspěch v anketě Sportovec roku 2008. V kategorii kolektivů obsadili první místo. Je to vůbec poprvé za padesát let existence této ankety, co vyhrál v kategorii kolektivů klubový tým. Doposud si ocenění za první místo odnášela pouze národní mužstva. Anketu Sportovec roku vyhlašuje každoročně Klub sportovních novinářů. Anketa se vyhlašovala 10. ledna 2009.
Trenér Slavie Karel Jarolím získal poprvé titul Trenér roku 2008 v anketě Fotbalista roku. Osobností Gambrinus ligy za rok 2008 se stal Vladimír Šmicer, na druhém místě skončil brankář Martin Vaniak. Karel Jarolím zvítězil v prestižní anketě s drtivým náskokem 402 bodů a předstihl druhého Karla Večeřu z Baníku Ostrava. Na třetím místě skončil loňský vítěz Karel Brückner. Šlo o anketu Českomoravského fotbalového svazu, kde hlasovali ligoví trenéři, kapitáni ligových týmů, reprezentanti, předchozí vítězové a fotbaloví novináři. Anketa se vyhlašovala 23. března 2009.
Trenér Karel Jarolím také zvítězil v anketě o nejlepšího trenéra sezony 2008/2009 a získal tak cenu Rudolfa Vytlačila. U novinářů vyhrál s obrovským náskokem před jabloneckým Františkem Komňackým a olomouckým Zdeňkem Psotkou.
Hned čtyři fotbalisté Slavie byli nominování do Nejlepší jedenáctky roku deníku Sport: Marek Jarolím, Erich Brabec, Dušan Švento a Jaroslav Černý. Marek Jarolím se stal navíc s nejlepším průměrem známek Králem ligových trávníků.

Kroj, znak a vlajka

16. května 2011 v 23:40 | Skalák, převzato

Kroj, znak a vlajka

Oxford - Slavia, 28. 3. 1899Na první výborové schůzi byly odsouhlaseny klubové slovanské barva červená a bílá s odůvodněním, že:
- bílá barva je čistota sportovní myšlenky a čestného boje, kde protivník není nepřítel, ale uznávaný soupeř,
- červená barva je symbolem srdce, které vkládáme do svých zápasů.
Při schvalování kroje-dresu na dvě poloviny bílé a červené barvy byla přidána do bílé plochy dresu červená pěticípá hvězda hrotem dolu, která představuje stále novou naději povznášející mysl a sílící ducha i v obdobích nezdaru a neúspěchu.
Odlišné sešívané poloviny bílá a červená ukazují, že žádný člověk, žádná věc nemají jen jednu stránku a že je nutné nalézt soulad mezi vůlí a citem, mezi silou a technickou jemností, mezi nadšením a zklamáním. Veselá nápadnost tohoto spojení svědčí o tom, že sport se musí pěstovat s bezprostřední upřímnou radostí, která přináší uspokojení na hřisti i za barierami.
K tomuto kroji-dresu příslušela i červená čapka.

Pepi Bican ...Legenda

16. května 2011 v 23:08 | Skalák, převzeto(Michael Janáček, Karel Zuska)

Pepi Bican

25. září 1913 - 12. prosince 2001
Kluby: Hertha Vídeň, firemní mužstva Schustek a Farbenlutz, Rapid Vídeň, Admira Vídeň, Slavia Praha (1937-48, 53-56), Vítkovické železárny, Hradec Králové
Reprezentace ČSR: 14 zápasů, 12 branek (reprezentoval také Rakousko)
Trenér klubů: Slavia Praha, Slovan Liberec, Spartak Brno, Baník Příbram, Spartak Hradec Králové, SONP Kladno, SK Tongeren (Belgie).
Hráčská charakteristika: Vysoký centrforward s vynikající míčovou technikou, orientací před brankou, rychlým během. Střely z jeho kopačky byly přesně umístěné, nebývaly razantní. Snad čtvrtinu gólů vstřelil hlavou. Vedoucí osobnost útoku a mužstva.
K fotbalu měl blízko už od útlého mládí. Jeho otec hrál za Herthu Vídeň i za reprezentaci Rakouska. V Herthě začínal i on sám. Slavnou kariéru zahájil v Rapidu Vídeň, kde se velmi rychle prosadil do A-týmu. Debutoval jako osmnáctiletý v derby proti Austrii a šokoval čtyřmi brankami. V Rapidu dále rostl a stoupala jeho role v týmu. Ve třicátých letech mělo Rakousko vynikající reprezentační mužstvo - tzv. Wunderteam - a brzy se v něm objevoval i Bican.
V listopadu 1933 se Slavia utkala s Rapidem Vídeň. Původně chtěli funkcionáři získat pro červenobílé barvy z řad soupeře kanonýra Bindera. Bican v tom zápase ale pokořil Pláničku pěti brankami. Když pak zjistili, že Bican je původem Čech, rozhodli se dvacetiletého hráče angažovat. Ten jim hned přislíbil, že pokud někam přestoupí, pak jedině do Slavie. A to co nejdříve.
Rapid Vídeň o odchodu Bicana do Slavie nechtěl ani slyšet. Patřil mezi jeho elitní fotbalisty. Navíc Bican na mistrovství světa v Itálii postoupil s Rakouskem do semifinále. Poté ale ohlásil přestup do Admiry Vídeň. Ta původně Slavii slíbila, že za určitou provizi Bicana do Prahy pustí. Ovšem svým slibům nehodlala dostát, vždyť snadno získala takovou posilu! Do roku 1936 prý Josefa Bicana nepustí nikomu! Rapid navíc nasadil desetiměsíční karenční lhůtu na svého rebela, svazový kapitán Meisl jej vyloučil z Wunderteamu ("Pepi" v něm odehrál 19 zápasů, vstřelil 14 branek) a přisoudil mu čtyřletý distanc.
Bican nátlaku nepodlehl. Vydržel v Admiře, dokud musel, poté ihned oznámil přestup do Slavie. Přes další obstrukce z rakouské strany, které musela řešit i FIFA, se v dubnu 1937 objevil v Praze. Až do srpna mohl s mužstvem Slavie pouze trénovat. Přestupní cena se prý nakonec pohybovala kolem 120 tisíc korun plus odměna pro hráče. Od samého počátku bylo jasné, že Slavia posílila o vynikajícího střelce i opravdovou osobnost ve společenském smyslu.
Ligová premiéra v Kladně Bicanovi nevyšla, brankově se neprosadil. Ovšem další dvě pražské premiéry - pohárová i ligová - už se nadmíru vydařily. Josef Bican zatížil konta Bohemians i Náchoda čtyřmi góly. Se spoluhráči se pomalu sehrával a během podzimu 1937 nastřílel celkem 31 branek. Prosadil se na místo centrforwarda a pro dalších dvanáct let na něj mohla Slavia spoléhat ve střelbě i rozhodování zápasů. Vrchním nahrávačem se mu stal Vlastimil Kopecký a brzy se z těchto dvou stala lidsky blízká a fotbalově nepřekonatelná dvojice.
Pravda, slůvko "brzy" je relativní. Na podzim 1937 se Slavii v lize vůbec nedařilo, v polovině soutěže byla až třetí. Aby uchovala naději na titul, musela v jarním derby vyhrát. Debakl 1:5 mohlo Bicanovi zmírnit jen vědomí, že tu čestnou branku vstřelil on. Mistrovský titul zmizel v dáli a sešívaní byli rádi, že dosáhli na druhé místo. Sám Bican se stal poprvé kanonýrem ligy.
V létě 1938 se konalo fotbalové mistrovství světa ve Francii. Vinou nesvědomitého úředníka se stalo, že Bican neměl vyřízené náležitosti a tudíž nemohl s týmem odcestovat. Míní se, že s ním v sestavě by nebylo čtvrtfinále s Brazílií konečnou. Vždyť první utkání skončilo remízou i po prodloužení. Až zdravotními obtížemi protříděná sestava nestačila v opakovaném utkání na Jihoameričany.
Přesto se ten rok psala jedna slavná slávistická kapitola. S významným Bicanovým přispěním klub triumfoval ve Středoevropském poháru. Beogradski SK, Ambrosiana Milano, Genova FC a konečně Ferencvaros Budapest - všechny tyhle týmy skončily na štítu Slavie. A hráči, funkcionáři i příznivci se mohli poprvé (a naposledy) radovat z prvenství. Fenomenální útočník přispěl k úspěchu například čtyřmi brankami v zápase Slavia - Genova 4:0 či Slavia - Ambrosiana 9:0.
V srpnu toho roku si Josef Bican připsal také první start za reprezentační mužstvo. Švédské hostitele poctil hattrickem. V prosinci Rumunům dal dokonce branky čtyři. Více úspěchů už podzim 1938 přinést nemohl. Počal se čas lidské i fotbalové neradosti v Čechách. Koneckonců - řekne-li se Bican, mimoděk mnohdy vytane asociace na dobu války. V té době byl hráč v nejlepším fotbalovém věku, na vrcholu výkonnosti. Jenže jedinou možností jak přesvědčit byly zápasy naší ligy či poháru. Žádná reprezentace, žádné zájezdy do zahraničí. Navíc odolával pobídkám k přijetí německého občanství, přičemž následky odmítnutí bývaly zásadní. Zůstal hrdým Čechem a prošlo mu to.
Ve fotbalové lize se červenobílí vrátili na ligový trůn. Po čtyři roky suverénně vládli pod vedením nepřekonatelného kanonýra Bicana. Dvakrát zvítězili v nově zrozeném Českém poháru. Tato dlouho statistiky opomíjená prvenství dnes již můžeme stavět na roveň všem předchozím i následujícím velkým úspěchům Slavie. Rozhojnil se tím i výčet uznaných ligových branek Josefa Bicana.
Co znamená "nepřekonatelný Bican"? Podívejme se, jak geometricky v té době narůstala řada ligových branek na kontě tohoto útočníka. A to jen od jeho příchodu do Slavie: Jubilejní stý gól vstřelil v červnu 1940. Další stovku završil už dva roky na to, na podzim 1942. Třetí stovku střílel do prosince 1945. I přesto, že zmiňujeme pouze čísla, je to doslova fantazie. Dokončeme tedy toto číselné představení "Pana fotbalisty": čtvrtou stovku uzavřel v srpnu 1953. Nakonec úplně poslední ligový gól padl z jeho kopačky v srpnu 1955 do sítě Jiskry Liberec. Bylo mu 41 let, 10 měsíců a 27 dnů, drží tak primát nejstaršího českého ligového střelce, přičemž v zápase vstřelil hned čtyři branky. Ale to už nás dlouhá nit střeleckých úspěchů odvedla příliš daleko. Vraťme se ještě na chvilku o něco zpět.
Po osvobození ještě jednou sešívaní získali ligový titul - v roce 1947. Ač bylo Bicanovi daleko přes třicet let, stále kraloval svým střeleckým uměním. Byl o něho velký zájem v zahraničí - miliony nabízel Juventus či kluby z Paříže. Zůstal. Jenže nástupem komunismu začalo se smrákat jak nad ním, tak nad Slavií. A hlavně - nad jejich prospěšným společným soužitím. Pomalu se uzavírala i jeho reprezentační kariéra. Gólově se podílel na vítězství nad Jugoslávií ve čtyřicátém sedmém, vedl útok k slavnému vítězství nad Maďarskem o dva roky později. Účet uzavíral v září proti Bulharsku. Se lvíčkem na prsou tak odehrál jen 14 utkání, v nichž vstřelil 12 branek.
Poněkud poetičtěji vylíčil Pepiho umělec fotbalového popisu - Vítězslav Houška v knize Věčná Slavia:
"Střílel branky, i když ho střežilo trio obránců. Byl rvavý, hravý, průbojný, nekompromisní. Utekl komukoli a každou skrumáží proklouzl s lehkostí pierota. Klamal tělem, nohama, rameny jako lišácký boxér. Omýlil sebebedlivějšího hlídače a kráčel kupředu jako na procházce s míčem na provázku. Když tlumil balón, věděl, jak na to,aby mu neodskočil od nohy; když přihrával, měla jeho obstarožní kopačka cit chirurga i rytce a přesnost kybernetického počítače."
"Bican se nemusel orientovat zrakem a točením těla, uměl vytušit, kde stojí soupeř a kde spoluhráč. Jeho přihrávky byly jemné, precizní, zpracované. Nikdy se nestavěl za hráče, nikdy si nepomáhal strkáním. Nefauloval, nerozčiloval se. Když chtěl, dal gól a vyhrál zápas. "
"Věcnost a účelnost byly mu nade vše. V jeho fotbalovém myšlení nebylo místa pro experiment a náhodu. Bicanovou ctižádostí byla aritmetická přesnost. Vynikal skvělým pozičním odhadem, v trestném území dovedl neomylně rozpoznat svou příležitost a před bránou byl mistrem mistrů. Na rozdíl od většiny útočníků nestřílel, aniž předem posoudil postavení "nepřátelských figur", aniž se podíval, co dělá brankář. Proto nemusel do míče bušit kladivem. Proto vkládal do rozhodného kopu jen takovou dávku úsporné síly, jíž bylo zapotřebí k šikovnému umístění balónu."
Bývalý spoluhráč Ota Hemele na Bicanovo umění a přínos pro mužstvo vzpomínal takto :
"Když šel Pepi sám na branku, tak jsem za ním vůbec neběžel, bylo by to zbytečné. Mohli jsme se klidně obrátit a jít zpátky na půlku. Spolehlivě dal gól. Někdy jsme hráli mizerně, prohrávali bychom, ale Pepík se dostal čtyřikrát do šance, dal čtyři góly, vyhrálo se a všichni jsme byli slavní.
Nedal je všechny i z těch vyložených šancí, to je samozřejmé už časem a hovorovým podáním poněkud nadnesené, ale to, že když šel sám na bránu a měl prostor, byla devadesátipěti procentní jistota, že dá gól. To mohu potvrdit, ať už mit o někdo věří nebo ne."
(Citace z knihy Sešívané legendy od Otakara Brůny a Oty Hemeleho)
V roce 1949 odešel do Vítkovic. Důvod byl veskrze politický. Nechtěl přijít o pražský byt. Pomoc mu nabídli právě ve Vítkovicích. Setkal se tam se známými sešívanými osobnostmi - Ženíškem či Čambalem. Během tří let vytáhl mužstvo do první ligy a v ní na čelné příčky. Vítkovice s Bicanem bojovaly dokonce o titul. V roce 1952 přestoupil do Hradce Králové. Nadále byl nejlepším střelcem týmu, stále atakoval čelné příčky tabulky ligových kanonýrů.
Když se roku 1953 vrátil do Slavie (přejmenované mezitím na Dynamo) bylo mu čtyřicet let. Pomalu končil kariéru. Stále ještě střílel branky a dirigoval útok. K poslední utkání nastoupil v listopadu 1955. To už z něho byl hrající trenér. Objevil pro Slavii mnoho nových vynikajících hráčů. Jenže větší slávy jako trenér nedobyl. Po třech letech červenobílé v roce 1956 opustil a různě pronásledován vládnoucí stranou a její zvůlí si hledal obživu. Úloha to byla mnohdy přetěžká. Musel se spokojit s prácí závozníka či pomocného dělníka, aby vydělal po komunistických reformách majetků a financí vůbec na rodinné živobytí. Stávalo se, že i tato a podobná zaměstnání mu byla zapovězena. Potěšení a sílu hledal při rybaření či při kopané se Starou gardou Slavie.
Do historie některých klubů se zapsal též jako trenér. Ve Slavii, v Liberci, Příbrami, na Kladně atd. V šedesátých letech mu bylo dovoleno dvouleté trenérské angažmá v belgickém Tongerenu. Tamnější klub přivedl ze čtvrté ligy do druhé. Navíc se jeho jméno začalo v Evropě připomínat. Oživil se kanonýrský věhlas.
Josef Bican zůstal osobností, slávistou, Čechem. I když se v zahraničí znal s mnoha významnými osobnostmi světového fotbalu, které mu nabízely pomoc. V devadesátých letech se dočkal mnohých ocenění. Až do konce navštěvoval utkání Slavie. S ní se radoval, s ní se trápil. Než 12. prosince 2001 jeho srdce dotlouklo naposledy. Navždy bude světu velikost této osobnosti připomínat planetka nesoucí jeho jméno - Pepi Bican.
Hrst čísel Josefa Bicana na závěr: Pětinásobný mistr ligy se Slavií Praha, jedenkrát mistr ligy s Rapidem Vídeň. V sešívaném dresu A-mužstva nastoupil celkem k 514 utkáním, v nich vstřelil ověřených 961 branek. Z toho ve 240 ligových utkáních Slavie vstřelil 417 branek, celkem 655 ligových branek (přiznejme, že zde se zdroje rozchází, někdy čteme o 643 brankách (toto číslo uznává např. IFFHS), novější údaje svědčí naopak pro 518 branek = 71 ověřených v Rakousku + 417 v naší lize za Slavii + 30 za Vítkovice… Je členem Klubu ligových kanonýrů, kde mu patří čestný odznak č. 1. Abychom ještě chvilku zůstali u téměř neuvěřitelných čísel - rekordního počtu 57 branek dosáhl v sezóně 1943-44. Dvacetkrát se mu povedlo vstřelit v zápase 4 branky, šestkrát 5 branek, jedenkrát 6 branek a čtyřikrát vsítil v zápase 7 branek! Tuto statistiku můžeme podtrhnout faktem, že se Josef Bican stal 12x králem střelců (1x v Rakousku, 10x ve Slavii, 1x za Vítkovice) . To je světově uznaný unikát - IFFHS (Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků) mu přidělila titul "Nejčastější král ligových střelců", až za ním skončili Pelé či Romário. V anketě Světový fotbalista století se umístil na 34. místě. V obdobné české anketě týdeníku Gól Český fotbalista století obsadil v hlasování odborníků druhé místo za J. Masopustem, u čtenářů zvítězil. Druhý skončil i v anketě MF Dnes o Jedenáctku století. Klub Slavia Praha jej ocenil Plaketou J. Maddena s čestným číslem 1. Stal se Čestným občanem města Prahy.

Jan Košek

16. května 2011 v 22:30 | Skalák, převzato(Michael Janáček)

Jan Košek

18. července 1884 - 30. prosince 1927
Kluby: Akademické gymnasium Praha, Letenský kroužek, Union Letná, Slavia Praha (1903-12), Sparta Praha
Kapitán mistrovského týmu Čech na ME amatérů v Roubaix 1911.
Charakteristika hráče: Šlachovitý, rychlostně vysoce nadaný útočník s tvrdou střelou. V kombinaci se moc neuplatňoval, těžil z přihrávek spoluhráčů a prosazoval se v zakončení. První evropsky proslulý fotbalista Slavie.
Rodák z Turnova přijel do Prahy studovat, prošel několika kluby, až se na jaře 1903 objevil na Slavii jako již hotový hráč. V ní pak s výjimkou období 1904-1905 hrál až do konce kariéry v roce 1912. Původně prý uměl hrát jen levou nohou. Dva roky pod legendárním J. Maddenem z něho udělaly kompletního hráče.
Slavia si tehdy užívala v české kopané výsadního postavení. Zázemím, financemi, funkčností i mezinárodními styky. To bylo příčinou četných sporů s ČSF (Českým fotbalovým svazem). Klub se však orientoval především na utkání se soupeři ze zahraničí. Příchodem J. Koška z Unionu mužstvo významně posílilo. Kluby z Budapešti či Vídně dostávaly od Slavie vysoké brankové příděly. Začala se psát slavná éra.
Připomeňme si několik utkání toho roku a Koškův podíl na nich: Slavia - Torna Club Budapešť (nejlepší tým Maďarska) 12:0 - pět branek, Slavia - Union Berlín 13:2 - sedm branek, Slavia - Cricketa Vídeň 4:1 - všechny góly Košek, Slavia - Corinthians (nejlepší amatéři z Anglie) 4:7, Košek dal hattrick a podílel se tak na dílčím vedení 4:3.
Fotbalisté z řad studentstva stále zažívali těžké časy. Hráli tajně a svá jména v sestavách často zaměňovali za pseudonymy. Tak i Jan Košek vystřídal několik jmen - např. Kocián či Ondříček. Jeho fotbalový styl na hřišti byl však vždy stejný: sprint za míčem a s míčem a z hranice šestnáctky vystřelený nechytatelný projektil. Mluvíme-li o sprintu, pak vzpomeňme Jana Koška jako atleta. Ve sprintu se porovnával s nejlepšími slávistickými sprintery (podobně jako později Bican). Těžko byste v Koškově pojetí nalezli technické finty a kudrlinky. Jeho klička byla jednoduchá a dlouhá. V propojení s rychlým během ale dostatečně účinná. A zakončení? Z jakékoliv pozice tvrdou střelou nártem. Nejraději těsně nad zemí letící.
Prostě v kombinaci neoslňoval, ale předkopnout si míč, utéct, vypálit, v tom byl fenomén. A žádná vzdálenost, ba ani čtyřicetimetrová, ho od nápřahu a střely neodradila. Přičemž gólem byla tato aktivita odměňována často přečasto. Někdy zaduněla tyč či břevno. A traduje se, že v Lounech jej svou střelou dokonce zlomil.
Samozřejmě ke svým šutérským a sprinterským kouskům potřeboval i vynikající nahrávače. Třeba Jana Starého, zvaného Jenny, považovaného za vynálezce "české uličky". Ten s milimetrovou přesností nabádal svého kolegu v útoku ke zteči soupeřovy svatyně. A Jan Košek byl pravým vykonavatelem úmyslů a pobídek svého spoluhráče . Druhým nezapomenutelným komplicem v útočných rejdech mu byl J. Baumruk, další velká postava tehdejší Slavie (a Koškův pozdější zeť).
Ale vraťme se zpět od lyrické popisnosti fotbalového umění k událostem. Rok 1904 se zapsal do života hráče tím nejčernějším písmem. Košek studoval na gymnáziu, ovšem toho roku mu zemřeli otec i matka. Z bezvýchodné situace hrozící předčasným ukončením studia jej vysvobodily sponzorské příspěvky jednoho příznivce Sparty. Pročež přechod do druhého klubu byl žádoucí. Slavia se navíc během léta a podzimu zmítala v krizi a probouzející se rival jí řádně k tomu pomáhal. S Koškem tehdy ze Slavie odešli ještě Baumruk a Krummer. Soupeř na čas převzal otěže elitního českého klubu.
Po dokončení studia se Košek do Slavie rychle vrátil. Stejně jako jeho další dva kolegové. Trenérem byl čerstvě J. Madden a začal budovat opravdový tým se znaky profesionálního chování. Cílené tréninky, nácvik herních situací, regenerace po zápase, masáže - to všechno se nově objevovalo v české fotbale. Koncem roku 1905 se Slavii vrací síla a následně úspěchy se slavnými soupeři. Southampton roku 1906 dostává od Koška hattrick a k tomu ještě jeden gól, Celtic remizuje v Praze 3:3. Tyto výsledky budí uznání a respekt.
Když Slavia drtí roku 1907 Spartu rekordním výsledkem 9:1, je u toho i excelentní střelec Košek přispívající dvěma brankami. I když hlavní hvězdou toho dne je jiný kanonýr Bělka. Dal pět branek. Za zmínku k tomuto roku ještě stojí slavné zápasy s Oxfordem, které skončily "slušnou" prohrou 4:7 a 2:4.
Jak asi vypadala střelba gólu v podání Jana Koška, když dostal krásný centr třeba od Baumruka? Pánové Jenšík a Macků v Kronice českého fotbalu píší:
"Baumruk jen zdvihne nohu, kouzelně zachytí merunu na špičku, otočí se jako na obrtlíku a už si to šupajdí po lajně. Nádherně centruje... Košek stojí jako solný sloup. Čeká? V tom však vyrazí jako ten král zvířat s hřívou... Tři čtyři skoky. Pak mávne svou strašnou tlapou!
Pláclo to jako mokrý prapor ve větru. Dělová petarda! Nízko letící mičuda hvízdne jako šíp ze vzdálenosti nějakých pětatřiceti metrů od nepřátelské brány. Pekarna jen tak udiveně hodí hlavou a maličko se otřese. Jenže balón se už třepe v síti jako bělásek... Báječný gól, přesně do levého vinglu!"
Ferdinand Scheinost, novinář a spisovatel, považoval Jana Koška za největší fotbalovou osobnost, kterou viděl a zažil. V téže knize o něm říká:
"Projezdil jsem svět a viděl hrát stovky nejlepších hráčů všech národů, anglické profesionály nevyjímajíce. Nikdy jsem však nespatřil střelce, který by snesl srovnání s Jendou Koškem. Co byl Caruso jako tenor, to znamenal Košek jako střelec. Když vyrážel do prohozené uličky Pilát, byla to vichřice. Ale Košek - to byl blesk, jen se mihl. Když spurtoval, jako by ostatní zůstali stát. A bylo pod jeho důstojnost běžet až k brance. Z velkého čtverce měl nastřelenou mušku k nechycení. Čelit se mu dalo, jenom když ho hlídali dva hráči za sebou."
Košek se stává roku 1910 kapitánem mužstva a za celý ten rok prohrává tým jediný zápas. Příštího rok to dosahuje v zápase sedmistého(!) gólu. Navíc jako kapitán vede vyslané mužstvo na mistrovství Evropy amatérů v Roubaix. Češi porazili Francii i Anglii a stali se mistry. Kapitán se předvedl v roli zarputilého bojovníka toužícího po úspěchu a dovedl strhnout k podobným výkonům všechny své spoluhráče.
Na jaře roku 1911 se hraje významné derby se Spartou o pomyslné klubové prvenství v Čechách. Zvláště v prvním poločase se rozhořela nevídaná bitva. Konec je evidentně dobrý pro Slavii. Vyhrála 9:2 a Košek přispěl hattrickem. Když pak hostí vítězný klub skotský Aberdeen FC, vědí hosté, že základem úspěchu je uhlídat Koška. Dlouho se to daří. Fenomenální útočník s tvrdou střelou z každé pozice se nemůže prosadit. Nakonec ale přijde jeho chvilka. Z třiceti metrů, z otočky napálí balón nechytatelně do sítě a zajistí tak vítězství domácí Slavie 4:3.
To je Jan Košek, největší postava první etapy vývoje fotbalu u nás. Skvělý forward, kapitán a duše týmu. Hráč s dynamitem v noze, pro něhož není žádná vzdálenost přílišná, žádná pozice nedostatečná a žádný brankář nepřekonatelný. Díky němu byla Slavia několik let považována za nejlepší evropský klub. Díky jeho umění střelby dosáhla několika rekordních výsledků. Brankový podíl Koška na dosaženém skóre byl téměř pravidelně více než dvoutřetinový. Po skončení kariéry roku 1912 byl do konce života vedoucím u mužstev Slavie. Když řady hráčů za 1. světové války prořídnou, z nutnosti ještě několikrát oblékne sešívaný dres.
Statistiky říkají, že sehrál 296 utkání a dal v nich 804 branek, z toho za Slavii sehrál 229 utkání a vstřelil 666 branek. Jak o něm psal tehdejší tisk: "jeho shoot zůstane ještě dlouho nedostižný". Jak jsme téměř sto let poté poučeni, nedostižný vskutku zůstal. A zřejmě zůstane navěky.

Pepi Bican je podle IFFHS druhým nejlepším kanonýrem všech dob

16. května 2011 v 22:17 | Skalák, převzato

Pepi Bican je podle IFFHS druhým nejlepším kanonýrem všech dob

Pepi Bican
Foto: Archiv SK Slavia Praha a OP.
EDEN - Josef Bican je podle IFFHS druhým nejlepším kanonýrem všech dob. Před legendárním slávistou se umístil pouze Brazilec Pelé.

Mezinárodní federace pro fotbalovou historii a statistiku (IFFHS) sestavila přehled nejlepších prvoligových kanonýrů všech dob. Zvítězil brazilský útočník Pelé, druhou příčku obsadil kanonýr Slavie Josef Bican, třetí je maďarský útočník Ferenc Puskás.

Sedmdesátiletý trojnásobný mistr světa Pelé zaznamenal v nejvyšších soutěžích v rodné Brazílii a USA dohromady 541 gólů v 560 zápasech.
Pepi Bican si v letech 1931 až 1955 připsal 518 přesných tref. Stačilo mu na ně pouze 341 utkání, takže gólový průměr má jednoznačně lepší než Pelé i Ferenc Puskás.

Pepi Bican reprezentuje éru Československa, v Top desítce ještě figurují čtyři Brazilci, tři Maďaři a po jednom fotbalistovi ze Skotska a Německa.

Žebříček nejlepších prvoligových kanonýrů všech dob podle IFFHS:

1. Edson Arantes do Nascimento "Pelé" (Brazílie, 1957-1977) 541 gólů/560 zápasů
2. Josef Bican (Československo, 1931-1955) 518 gólů/341 zápasů
3. Ferenc Puskás (Maďarsko, 1943-1966) 511/533
4. Romario de Souza Farias (Brazílie, 1985-2007) 489/612
5. Carlos Roberto de Oliveira "Dinamo" (Brazílie, 1971-1992) 470/758
6. Imre Schlosser (Maďarsko, 1905-1928) 417/318
7. Gyula Zsengéller (Maďarsko, 1935-1952) 416/394
8. James Edward McGrory (Skotsko, 1922-1938) 410/408
9. Arthur Antunes Coimbra "Zico" (Brazílie, 1971-1994) 406/596
10. Gerhard Müller (Německo, 1965-1981) 405/507

Ale podle nás dal těch gólů 5000